O Corporate Service Corps vím už několik let a nikdy mě nenapadlo, že by se mě mohl týkat. Teď už se týká, ale nebyla to cesta jednoduchá – byla hlavně o velkém rozhodování a řadě okolností, které zřejmě řídil osud…
přihláška
Je tu duben-květen roku 2015 a já bilancuji: jsem na stejné pozici už pět let (sice se změnami, ale stále se stejnou manažerkou), stále ještě nemám děti a zmínka o programu mi přišla už asi z pěti zdrojů. To přece stojí za zamyšlení! Asi je v tom nějaké znamení, že potřebuji změnu a měla bych zkusit něco nového… Zamýšlím se tak dlouho, že přihlášku vyplňuji o víkendu těsně před termínem. A – k mému velkému a potěšenému údivu – jsem přijata!
termín
Přestože zpráva o přijetí přišla v červenci 2015, ke konkrétní misi jsem byla přidělena až na začátku listopadu 2016. Mám vyrazit na přelomu února a března. A mám dva dny na rozhodnutí. Uf, co teď? Jet nebo nejet? Od doby přijetí do programu se hodně změnilo a já váhám. Jednak jsem změnila pozici, současný manažer nemá o mé účasti v programu ani tušení a načasování není pro moji práci ideální, a jednak jsme si před měsícem pořídili štěňátko, na které jsem se moc těšila. Velké dilema. Alibisticky nechávám rozhodnutí na vyjádření mého přítele a manažera… aaa… kupodivu, oba dva, nezávisle na sobě, souhlasí a mluví o skvělé příležitosti…takže nic nestojí v cestě. Snad jen moje výčitky, že odjedu a ostatním přenechám starosti. Třeba o štěňátko… Ovšem tyto výčitky se trochu rozplynuly při prvním představování našeho týmu. Jedna účastnice má právě ročního syna… A co je pejsek v porovnání s dítětem?!
projekt
Koncem ledna 2017 přichází moment, kdy se dozvídáme, pro jakého klienta budeme pracovat. Otvírám prezentaci a čtu popis prvního projektu a hlavou mi běží: „Jééé, komunikační strategie, jak a jakými nástroji komunikovat, … to je přesně projekt pro mě…“ Trochu mě zamrzí, když své jméno u projektu nenajdu. Ale co, všechny projekty jsou zajímavé a poučné. Jsem tedy připravena pracovat na strategii pro organizaci prosazující práva žen a dětí. Ale věci se mění… ne všichni účastníci mohou odjet a je potřeba přehodnotit rozdělení lidí k projektům… a … jsem požádána se podílet přesně na tom projektu, na který jsem si na začátku myslela!
Tak co, souhlasíte se mnou? Dokazuje tato souhra okolností, že
„co se má stát, to se stane“?