Po téměř dvou týdnech v Indii, lépe řečeno ve státě Andhra Pradesh, kdy jsme měli schůzky s notnou řádkou lidí, mužů i žen, a kdy jsem slyšela mnohá vyprávění i od našich kolegů pracující pro další tři klienty, přišla chvíle, kdy si dovolím některé tyto postřehy ze schůzek zobecnit.
Telefonování
Každá osoba, která není jen řadovým zaměstnancem, má alespoň jeden smart phone. A ten snad nikdy neodkládá. Rozhodně ne během schůzek. Naopak, i během schůzek telefon aktivně používá – čte zprávy (what’s up se těší velké oblibě) a přijímá hovory. Někdy si musíte dávat pozor, s kým vlastně dotyčná osoba hovoří – s vámi nebo s někým na telefonu?
Focení
Moc rádi se tu fotí. Když si všimnou fotoaparátu, hned začínají pózovat… Při schůzkách je to většinou tak, že hlavní osoba, se kterou vedeme schůzku, předá telefon někomu níže postavenému a požádá ho, aby udělal fotky. Pak je vždy zkontroluje a případně požádá o nové. A člověk nikdy neví, co s fotkami dělají a jak je použijí. Což už mě přivádí k dalšímu bodu…
Články do novin
Asi je to tím, že jsme trochu exotičtí a že tu nejsou ne-indicky vypadající lidi zvyklí, ale kdekoli se zjevíme, zjeví se za chvíli i nějaký novinář. A obvykle nemluví anglicky, takže vůbec netušíme, jaké informace dostane a jak s nimi naloží. Poslední zkušenost je z jedné nadace poskutující telekomunikační služby rybářům, kde jsme vedli interview. Následující den o té akci vyšel článek ve dvou místních novinách…
Přivolávací tlačítko
Výše postavení úředníci mají na stole tlačítko, které svojí funkcí nahrazuje zvonek. Kdykoli něco potřebují, zazvoní a někdo přijde splnit jejich přání. Jedná se o jednoduché věci typu zapnout klimatizaci, připravit nám čaj, atd.