Pokračujeme ve sběru dat a poznávání přístavů v Andhra Pradesh, což nás přivádí do města Kakinada. Kakinada leží cca 4 hodiny jízdy autem z Vijayawady, na pobřeží Bengálského zálivu. Je to největší přístav, který vidíme, a je také sídlem dvou nadací, které se věnují zprostředkovávání dat o počasí a vodě rybářům. Ideální místo pro několik interview…
Konečně se nám daří mluvit s rybáři jako s jednotlivci:
Silný zážitek pak přichází hlavně ráno, kdy se rybáři vracejí se svými úlovky a začíná tvrdý byznys. Zdá se, že ženy mají v této fázi navrch a snaží se zajistit co nejvíce prostředků pro živobytí.
Celkově mám pocit, že jsme se dostali konečně hlouběji do rybářské komunity se všemi s tím spojenými slunnými i stinnými stránkami. Je jasné, že život rybářů je těžká dřina: tráví dlouhé dny na moři, desítky kilometrů od břehu, bez jakéhokoli spojení, na maléa vratké lodi a snaží se nachytat tuny ryb. Na břehu stráví den či dva celé dobrodružství začíná znovu. Řada z nich se ani nestihla naučit číst a psát… Jejich ženy mezitím opravují sítě, zpracovávají ryby, starají se o děti a doufají, že další úlovek předčí očekávání a umožní jim vytvořit si nějakou rezervu na horší časy. Jejich pohotovost, s jakou si říkají o pomoc, je odzbrojující.
Kdo by chtěl strávit na podobné lodi 5 dní na otevřeném moři bez jakéhokoli spojení s pevninou?
