Nová várka postřehů

Tentokrát postřehy z běžného života…

  • Je opravdu důležité, jakou ruku používáte. Kdykoli byť jen zamávám na pozdrav levou, zaznamenám zmatené, až pohoršené pohledy.
  • Ženy jsou na společenském žebříčku často níže, než muži. Pravidelně se nám stává, že muži nabízejí ruku k potřesu Bobovi a Ance a mě pouze zamávají. Výhodou je, že se nemusíme bát o hygienu.
  • Mají tu spoustu pravidel, ale málo která dodržují. Stále slyšíme o negramotnosti, přitom školní docházka je povinná. Podobné je to s polygamií… Na jednu stranu se jim nedivím, protože těch pravidel je fakt hodně a nejsou prezentována moc přehledně.
aneb najdi 5 rozdílů...
aneb najdi 5 rozdílů…
  • Zřejmě tu nemají roli „pokojská“, ale „pokojský“. Zatim ve všech hotelech (Vijayawada, Kakinada a Bangalore) jsem viděla při úklidu a kontrole pokojů téměř výhradně muže.
  • Nevěnují moc pozornosti toaletám. Krásnou ukázkou je letiště ve Vijayawadě. Zcela nové letiště, moderní a umělecky vyzdobená odletová hala, včetně stěny z živých rostlin, vyvolávají dojem progresivní země, ovšem návštěva toalety je návratem alespoň o půlstoletí zpět.
  • Místní kultura je hodně orientovaná na přítomnost, což často vede k tomu, že nedokáží využít příležitost. Celý náš tým je natěšený na nakupování, především dárků domů, rádi bychom si objednali nějaké věci, protože na skladě žádné nejsou, ale nikdo na to nereaguje, nikdo se nesnaží náš apetit a naši poptávku uspokojit. Peníze si tedy odvezeme zpět domů…
  • A už jsem zmiňovala volně pobíhající zvířata? S krávami jsem počítala, psy jsem zažila už v Bukurešti a Istanbulu, slepice beru, opice taky, ale prasata nejrůznějších velikostí a barev mě překvapila.

P. S. Českou stopu tu hojně zaznamenávám prostřednictvím dvou značek: Škoda a Baťa …Bata