A je to tu! Vyrážíme za hranice města, abychom navštívili místní rybáře. V přístavu Nizampatnam…
Cesta trvá asi dvě hodiny a celou dobu je co pozorovat. S focením je to trochu horší, protože doprava tu nemá žádný pevný řád (kromě ustavičného troubení, které tu provozuje každý) a silnice jsou klikaté. Využívám chvíli, kdy náš průvodce/překladatel a řidič odcházejí na snídani…
Moc se těším na procházku po pobřeží, při které se budeme zastavovat u jednotlivých rybářů a ptát se je na připravané otázky. Je jasné, že si s nimi moc nepopovídáme, protože nemluví anglicky (místní jazyk se jmenuje telugu), ale uvidíme je v jejich přirozeném prostředí a budou nám moci ukázat své lodě… Ovšem, vše je zase jinak… a) jedeme vládním vozidlem, takže všude na nás zvědavě koukají a za b) pojali akci ve velkém a pozvali všechny rybáře, a hlavně majitele rybářských lodí, na jedno místo. Takže budeme moci mluvit s 50 najednou!
Začátek je skromný, ale napočítali jsme v průběhu cca 70 účastníků… A k mému údivu diskuse skutečně proběhne a ještě nás vezmou na malou projížďku lodí. Bohužel ne rybářskou, ale „Marine Police“…
Před diskusí jsme taky ještě stihli závěr vykládání úlovku a předávání obchodníkům…
Na závěr se všichni shodujeme, že už asi trochu víme, jak se cítí celebrity. Nikde neunikneme pozornosti a skoro všude si nás fotí nebo se s námi chtějí fotit.