Kašmír aneb kde je ráj?

Kašmír je sice součástí Indie, ale hned po přistání je jasné, že je jiný. Jiné podnebí, jiné náboženství a jinak vypadající lidé. Ani sami Kašmířané se necítí být Indy a většina z nich by přivítala nezávislost.

Můj první dojem asi nejlépe popisuje slovo DRSNÝ. Jasné indické barvy se přeměnily do černých a šedých odstínů, usměvavé obličeje střídají vážné tváře zahalených žen a přísné výrazy mužů. Indické knírky nahrazují muslimské vousy. Ostře řezané rysy a nesmlouvavý výraz. Všudepřítomní vojáci ve zbrani a zvýšené množství ostnatých drátů onu drsnost ještě více podtrhují. Z Indie tu zůstávají jen ty odpadky a ustavičné troubení.

 

Všichni Indové, se kterými jsme mluvili, unisono opakovali „Kašmír je ráj.“ Všichni stejnými slovy. Totéž i všichni v Kašmíru. Nikdo nedokázal být konkrétnější, jen si jsou všichni jisti, že Kašmír je ráj. Tak si říkám, jestli je to tak učí ve škole jako součást politické propagandy. Na druhou stranu věřím, že z jejich pohledu je Kašmír skutečně vyjímečný: chladnější podnebí, zelené louky a políčka, zasněžené vrcholky hor. I pro nás je tu krásně, jen ne zas tak jedinečně. Jsme asi zmlsaní Alpami, Dolomity i Tatrami, které jsou podobné. A upravené, bez odpadků.

Kasmir_hory
Nejzajímavější je jezero Dal ve Srinagaru se stovkami či tisíci hauzbótů nejrůznějších cenových kategorií. Náš je střídmý a hlavně vzdálený od největšího mumraje. Chvíle na zápraží s výhledem na hory, kdy za zpěvu ptáků a šplouchání vody popíjíme čaj s mlékem, mi budou určitě chybět.

Srinagar

Když jsme přijeli, slíbil nám majitel našeho hauzbótu, že jsme přijeli jako kytičky a stejně odjedeme. Chtěl tím vyjádřit, že se o nás dobře postarají. A nepřeháněl. Akorát ta péče byla pro nás až moc soustavná a osobní, takže jsme si připadali trochu jako vězni. Měli jsme vlastního průvodce, vlastního řidiče, vlastního kuchaře a přisluhovače v jednom a dokonce i vlastního převozníka. Pořád se kolem nás někdo motal a neměli jsme chvíli sami pro sebe. Navíc ani moc neposlouchali, co bychom my chtěli vidět a zažít a jeli program, o kterém věřili, že je pro nás nejlepší.

Věřím tomu, že jedním z důvodů byla naše bezpečnost. Asi bych nerada potkala potkala vždy ozbrojené vojáky bez doprovodu někoho místního. Ale současně si myslím, že mají sklon k panovačnosti a prosazování svých zájmů nad zájmy jiných. Museli jsme hold pocvičit svou asertivitu a říct si, i když se nás nikdo neptal.

A závěr?

Jsem ráda, že jsem Kašmír viděla. Odjíždím tak s pocitem, že jsem navštívila dvě země: Indii a Kašmír. Jen si nejsem jistá, jestli návštěvu zopakuji. 😉

P.S. Bezpečnostní kontroly na odjezdu předčily všechny mé dosavadní zkušenosti: všechna zavazadla šla dvakrát přes rentgen, příruční navíc dvakrát přes podrobnou ruční kontrolu (nakoukli i do všech kapsiček peněženky) a mě minimálně dvakrát šacovali v kabince…