Je 7. března večer a ženy z Vijayawady a blízkého okolí se shlukují u místního stadionu, aby připomněly sobě i ostatním, že zítra je Mezinárodní den žen (MDŽ). Studentky ve školních uniformách, sestřičky, zástupkyně různých neziskových organizací (např. VMM) se řadí do průvodu a čekají na okamžik, kdy policie zastaví dopravu a dovolí jim vyjít do ulic.
Shromažďování probíhá ve znamení neustálého focení, rozdávání svíček a cedulí s propagačními texty. Smysl svíček mi zůstává utajen. Tedy kromě toho, že od nich čas od času chytí nějaký z všudypřítomných balónků, což se nikdy neobejde bez ohlušující rány.
A už přichází ona očekávaná chvíle. Doprava na polovině hlavní vijayawadské ulice (M. G. Road) utichá a průvod začíná. Ženy a dívky směle pochodují, hlasitě pokřikují jakási hesla, fotí se a očividně si akci užívají. Moc se jim líbí moje blonďaté kolegyně a já jsem moc ráda za své krátké hnědé vlasy. Díky tomu zůstávám na okraji jejich zájmu a nemusím se tak často fotit či dokonce odpovídat na otázky novinářů. Po několika minutách (nebo desítkách minut?) chůze a kilometru cesty dav míří do úzké uličky a silnice se okamžitě znovu plní auty s netrpělivými řidiči… Nejvyšší čas se odpojit a vyrazit na pivo…
Akce se koná záměrně již v předvečer MDŽ, aby se na druhý den, tj. přesně v den MDŽ, objevily články v novinách a spoty televizích… Mediální publicita je důležitá pro získání zvýšené pozornosti a tak trochu je podezírám, že se také rádi stávají objektem pro fotoaparáty a kamery. (Už jsem zažila pár případů, kdy se lidé chtěli fotit, aniž by měli foťák. A určitě to nebylo pro peníze.)
Zdá se, že akce oslav MDŽ ve Vijayawadě byla úspěšná. Alespoň soudě dle počtu článků v novinách…
